ENDEFRRUPLNLSPIT

Kondiční cyklistika - ; proč a jak

07  27 Melich kondicni cykloturistika

Dobré ráno! Právě jste se probudili a napadlo vás, že musíte udělat něco se svou kondičkou? Vždyť již nevyběhnete kopec jako za mlada, i když vás to tehdy ani nenapadlo. Kdo by se také do kopce hnal. Také se již zadýcháte při výstupu do prvního patra svého domu.

Do prvních pater cizích domů se rovněž zadýcháváte, ale tam nechodíte tak často, tak to neřešíte. Jiná by byla, kdybyste byli exekutoři, záchranáři či hasiči. Záchranáři a hasiči si udržují kondici průběžně, neb je to jejich povolání, a exekutora nelitujme. Toho můžeme litovat, jen když jde vymáhat naší pohledávku, nebo ještě lépe - ho tam vynést.

Je zvláštní, že nikdo neřeší případy, kdy se zadýcháváte již při výstupu do čtrnáctého či dvacátého patra, přeci patro, jako patro. To máte jako s kopcem, ať jdete do kopce či z kopce, pořád je to tentýž kopec, ale směrem nahoru se chová podle a zákeřně.

No, a s jídlem je to také špatné, sice se snažíte jíst jako za mlada, protože je potřeba dělat vše jako za mlada, abychom si udrželi mladého ducha. Jenže tu vám něco nesedne, onde vám to sedne až moc a pak ležíte a úpíte.

No, když toto všechno zvážíte, rozhodnete se s tím něco dělat. Ale co?

Ano přátelé, tehdy nastane čas výběru. Logicky vás napadne kolo, protože to je už od nepaměti známkou vyspělé civilizace. Kola a kolečka jsou všude okolo nás, tak proč se jim vyhýbat. Můžete vzít kolečko stavební a běhat s ním někde na stavbě, to je sice účelné, za předpokladu, že ho máte naložené, alespoň část tohoto běhu, něčím zajímavým. Třeba pískem, cihlami, basou piva a podobně. Můžete si třeba i kolečka kreslit tužkou na papír, ale to vás bude jen bolet zápěstí a navíc vás asi po čase odvezou do zařízení, kde vám dají dostatek času a tužek a zahodí klíč od vašeho pokoje. Pomalu ale jistě se blížíme k tomu kolu, které vás již možná napadá, já vím, myslíte kolo mlýnské, píchlé kolo automobilové, či kolo balvanovité Sisyfovo. Tak tudy se mé myšlenky neubírají, já mám na mysli kolo zvané bicykl. Ono to vlastně není kolo v pravém slova smyslu, ono je to soubor koleček různých velikostí a účelu. Například se dříve na kole (dále jen bicyklu) nacházela kolečka i ve zvonku, ta nám umožňují též pohyb vpřed, zvoníte a lidé uskakují. Dále tam jsou kolečka, většinou tři, uprostřed důmyslné konstrukce zvané rám, pro uchycení pedálů (pro odborníky pák) a pro navlečení řetězu, kterým roztáčíte kolečka menší. Těch menších v zadní části bicyklu je víc, až osm. Do pák se opíráme nohama, tedy chodidly a makáme jako magoři, buď lehčeji a rychle, nebo silně a pomaleji, ale stále jako magoři. Těch osm koleček pohání jedno kolo velké, zadní a tím se pohybujeme vpřed. V přední části bicyklu je též velké kolo, ale to má hlavně docílit toho, abychom neryli nosem v asfaltu, a též slouží k zatáčení. Když ale zatočíme příliš hbitě, stejně ryjeme nosem v asfaltu, škváře, hlíně a jiných pochutinách. Takže to máme probrána kola, která dala bicyklu název.

Součástí bicyklu jsou ještě zpomalovače zvané brzdy, někdy brzdy nebývají součástí bicyklu, ale provozovatelem bicyklu, ale to sem nepatří. Brzdy slouží i ke zvyšování zátěže, když jsou špatně seřízené. Jsou-li ale seřízené dobře, tak působí mnoho radosti. Například při jízdě proti autobusu, nebo jen tak z kopce, když nevíme, kde je mu konec a bicykl stále zrychluje.

Na závěr bych k technickému popisu přidal ještě zmínku o sedlu, což je myslím poměrně oblíbená součást bicyklu. Na rozdíl od sedla na koni, je toto nepohyblivé a umístěné na konci rámu, u koní je sedlo uprostřed a kvedlající se. Tedy sedlo je, jak jsem již uvedl, poměrně oblíbené pro jízdu, je vhodné ho volit s ohledem na své rozměry a hmotnost. Drobným cyklistům italského typu, s prdýlkou jako kmínek, stačí vlastně jen trubka obalená koženkou. Pro nás prostorově výraznější, je lépe zvolit sedlo v podstatě jezdecké (koňské), aby se hmotnost řádně rozložila. Už se nevyrábějí, vím, vím, tak vezmeme zavděk, těmi co se vyrábějí nyní. Nejlepší, z mého pohledu, jsou ta měkčená s drážkou uprostřed, aby nedocházelo k odkrvení důležité části těla. Protože nikdy nevíte, kdy ji (tu část těla) budete na cestách potřebovat, a pak by mohlo dojít k situaci: „Hledej, Šmudlo“. Během jedné etapy letošní Tour de France hovořil moderátor o výzkumu renomovaného výrobce sedel, že na běžném sedle dojde ke snížení průtoku krve na 10 % a u sedla speciálního dojde k poklesu průtoku jen na 80 %. Hurá, konečně už i při cyklistice bude platit. „Vždy připraven“.

Ještě nasadit přilbu, to abychom byli krásní.

No, máme za sebou základní popis bicyklu a zdravotní osvětu a teď hurá na ten účel, pro který jsme se rozhodli si bicykl půjčit. Kupovat ho si rozmyslete řádně, protože koupený vás bude strašit, když okolo něj budete jen chodit. Cizímu bicyklu můžete pohrozit, že ho vrátíte a tam ho zase budou trápit jízdou. U vlastního je vrácení věc osobní hrdosti a tak vám bude v bytě, sklepě či kůlně jen překážet.

No, a už skutečně hup na kolo a frčíme. Na začátku hledejte cesty spíš rovinaté, Polabskou nížinu, Jindřichohradecko, Nizozemí, do hospody pro točené apod. Teprve po odjetí prvních kilometrů a smíření těla s novou námahou se vydejte do hor. Mám na mysli tak asi po třech letech intenzivního tréninku - alespoň třikrát či čtyřikrát vytaženém kole za sezonu. Při jízdě na kole se vám přesunou otlaky ze zad a zadních stran hýždí na spodní část hýždí a na dlaně. Osvalí se vám nohy, zakulatí záda, začne vás bolet za krkem a budete mít předplacené místo u očaře a zubaře. Já totiž zapomněl na brýle, při jízdě občas trefíte mušku těkalku, či chrousta zákeřného. A proč zubaře? No aby vám podrobněji poradil, jak vyšťórat mušky z mezizubí. Víte přeci, jak se pozná veselý cyklista, ne? Má mezi zuby mušky.

Do kopce jedem rozvážně, dýcháme pravidelně, harašíme přehazovačkou či přesmykačem, abychom vyloudili optimální poměr mezi námahou a posunem vpřed. Když do kopce nešlapeme, zastavíme se a co je na dokopci zákeřné, můžeme i couvat.

Povím vám jeden svůj zážitek z horské etapy, Lázně Libverda, obratiště - Přebytek. Rozvážně si to šinu, řádně dýchám, soustředím se na aerobní část jízdy a najednou slyším za sebou, ne vedle sebe, neee před sebou, heh, heh, heh, heh, jakýsi, věci neznalý mladík, okolo mne profrčel a ještě pokřikoval na za mnou jedoucí rodiče, že počká na sudu (rozuměj Obřím sudu). Vůbec si nerozložil síly, mám pocit, že jel dokonce i na jeden nádech, no zkrátka hazardér se zdravím. Vždyť jsem mu třeba mohl rozbít ústa, či hodit klacek do drátů, jak jsem se lekl.

To bylo jen tak pro odlehčení strohého metodického návodu, jak si přivodit lepší kondičku. Pokračujme popisem jízdy. Po rovince jezdíme již radostněji, byť musíme stále šlapat, aby se okolní svět nezastavoval. Rovinka, to je příjemná věc, to se můžeme i trochu kochat svým okolím, vypínat hruď a zatahovat břicho, před ostatními účastníky koloběhu lidí v přírodě. Můžeme i přestat šlapat a necouváme, to je prostě úžasné! A když se zapomeneme dlouhým kocháním, tak se to samo zastaví. POZOR, ale to třeba i uprostřed rušné křižovatky!

Nejkrásnějším zážitkem z jízdy na kole je jízda z kopce (když máte v pořádku brzdy, nebo je v dohledu protikopec či velká kupka sena). Při jízdě z kopce nemusíte šlapat, můžete se kochat. Teď ovšem hovořím o rovné, hladké asfaltové silnici bez zatáček, přebíhajících dětí, čilých důchodců, ležících opilců, divé zvěře, olejových skvrn, připínáčků apod. Při jízdě z jiných kopců musíte pevně svírat řidítka, brzdy a půlky, abyste se nepobáli, jak to s vámi hází ze strany na stranu, nahoru a dolu. Některé cesty z kopce jsou možná ještě horší, než cesty do kopce, když o tom tak přemýšlím, tedy aspoň co do důsledků. Onehdá jsem si to frčel po trati singltreku, za malou muldičkou byla díra akorát na mé přední kolo a již jsem dál pokračoval pěšky, ovšem poté co jsem si vymotal nohy ze šlapek a řidítek. Naštěstí jsem neztratil hlavu, vrátil se pro kolo, aby mu to nebylo líto, a pokračoval. Singltrek je vůbec úžasná trať pro vytvoření kondičky. Pro začínající cyklisty je to vhodné i k nácviku nastupování a sestupování z kola, trať je totiž úzká a je potřeba rychlejším ustoupit stranou do lesa. Pro pokročilé je vhodná k nacvičování kličkování, protože tam není snad jeden kousek rovně. Pomineme asfaltové spojovačky. Kličkování využijete při jízdě po našich silnicích, tam je děr jak máku a postřeh spolu s ostřížím zrakem jako když najdete.

Na cestách je též důležité občerstvování, a to nejen svěžím vzduchem, který vám proudí okolo těla. Občas zastavte, pojezte něco ze zásob svých či místních pohostinství. Pak se pokochejte okolím, hle, beruška, tady mravenec, jinde zas hovnivál, v dálce povrchový uhelný důl, komíny tepelné elektrárny, no zkrátka plné kýble krás a přírody.

Po příjezdu domů bicykl očistěte, promažte a s předsevzetím, že to takto bude každý den či obden, ho uložte. Důležité je si místo uložení zapamatovat, protože za měsíc už můžete tápat.

Dejte si řádnou koupel, doražte zbytky cestovního občerstvení, nechte si naložit dobrou teplou domácí krmi a odpočiňte si, aby mělo tělo čas a sílu nabírat plánovanou kondici.

Foto: archiv autora
Zdeněk Melich, instruktor - osvětář

27.7.2010 11:27:54 | přečteno 2364x | Mgr. Alena Švejdová
 

Město Frýdlant

Městský úřad Frýdlant
T. G. Masaryka 37, 464 01  FRÝDLANT

tel.: +420 488 886 111
e-mail: mesto@mu-frydlant.cz
podatelna: podatelna@mu-frydlant.cz
datová schránka: t27bufd

Další kontakty

 
load