Ukradené dítě - darované dítě
Někdy se v rodině stane, že se například dcera nemůže vymanit z vlivu své matky a „aby už měla pokoj“, přenechá své matce místo sebe své dítě. Jiný model je, když matka „daruje“ své dítě ze strachu, aby například její matka měla ještě proč žít.
Ukradení nebo darování je pak v tom, kdo to víc chce.
Rodiče: „Pošleme k babičce dceru a ona nám nebude tolik telefonovat, jak je jí špatně.“
Babička dceři (matce dítěte): „Tobě je úplně jedno, co se se mnou stane, ani vnučku sem nepošleš.“
Babička dítěti: „Ty jsi moje nejmilejší vnouče, jen já vím, co ty potřebuješ.“ atd.
Totéž se týká také synů a jejich otců nebo matek.
Oba případy jsou něco jiného, než když se babička stará o vnoučata ve chvíli, kdy se o ně nemůže postarat rodič. V tom případě je to pro děti nejlepší řešení.
Rodiče i prarodiče jsou pro děti cení právě v roli rodiče nebo prarodiče. Každý z nich má své nezastupitelné místo.
Pozn.: zájemci i tuto problematiku jsou zváni dne 12. 9. 2007 na interaktivní besedu do vratislavecké knihovny.
Frýdlant, 15/08/07
Mgr. Igor Pavelčák, lektor a poradce POSECu, tel. 728 022 618, www.poradna-rodina.org
