Hodný sourozenec
Do mé poradny v POSECu (Poradenství pro dospívající a dospělé) přicházejí mimo jiné také rodiče v případě, kdy jejich děti například berou drogy nebo se jim stane „jiný úraz“.
Pokud se v rodině stane něco takového, zasáhne to vždy i ostatní členy rodiny. Pozornost a největší část investic se soustředí v tu chvíli na „postiženého“, tedy problémové dítě.
V praxi při práci s rodinami to pak vypadá tak, že zakázka rodičů je: „Jak to udělat, aby naše dítě přestalo brát drogy?“.
Dítě samo velmi často nic takového nechce, je se svým stylem života spokojené. O to větší je pak bezmoc rodičů, o to větší je i jejich zranění.
Když je v rodině ještě další dítě a je „hodné“, často je to bráno jako samozřejmost. Rodiče říkají: „On(ona) nemá žádné problémy“. Úplně přehlížejí, že dítě nemůže nereagovat, když jsou jeho rodiče v nepohodě a když jeho sourozenec je ve „smrtelném nebezpečí“. Pak bývá právě „ta vzornost“ projevem péče dítěte o rodinu a rodiče. Dítě přestává být dítětem a přebírá dospělé kompetence. Druhou možností, jak dítě zareaguje je, že začne dělat to, co jeho „problémový“ sourozenec. Jedině tak může získat pozornost rodičů. Odehrává se to na nevědomé úrovni a obě varianty zraňování všech prohlubují.
Obvykle v těchto případech doporučuji neudělat z „problému“ ústřední téma rodiny a vše ostatní neodložit. Když se mluví jen o tom jednom, není místo pro nic jiného. „Zaléváním“ symptomu problém roste.
V rodinné terapii je symptom klikou ke dveřím, za kterými je možné uvidět síly, které se podílejí na vzniku „problému“. Pro rodiče není snadné to vidět, protože je to konfrontuje s jejich odpovědností. Nadějné je to v tom, že snáze nacházíme konečná řešení pro všechny členy rodiny.
Frýdlant, 15/08/07
Mgr. Igor Pavelčák, lektor a poradce POSECu, tel. 728 022 618, www.poradna-rodina.org
