MĚSTO FRÝDLANT

V úvodu se pisatelka spolu s panem starostou zasnila nad vizí nového frýdlantského koupaliště (viz červencové číslo Frýdlantského zpravodaje), ale současně si posteskla nad tím, že padesátikoruna za vstup je pro mnohé spoluobčany moc peněz. Jenže všecko je otázkou priorit. Vím dobře, že finanční situace mnohých není růžová, sehnat práci je na Frýdlantsku obtížné, a těch lákadel v obchodech a televizních reklamách je tolik... Jenže kolik je mezi námi těch, kdož měsíc co měsíc čekají na sociální dávky a žijí takzvaně na „podpoře“, a pak je potkáte v obchodě s košíkem přetékajícím zbytečnostmi, a první, co udělají, jakmile začnou přesouvat nákup do auta je, že si zapálí drahou cigaretu. Stačí si spočítat, kolik lze z takového nákupu ušetřit jen tím, že se některých nepodstatných věcí vzdáme.

Po novém koupališti frýdlantská veřejnost volá snad víc, než po rekonstrukci náměstí či po výstavbě bytů. A proto považuje současné zastupitelstvo jeho výstavbu za jeden ze základních pilířů svého působení na radnici. Ovšem je nutné si uvědomit, že to není levná záležitost. Pisatelka polemizuje o tom, že „kdyby každý z třiceti tisíc návštěvníků letošních Valdštejnských slavností dal desetikorunu do kasičky, měl by Valdštejn naději, že se nebude krčit někde na dvorku a jeho socha bude konečně zdobit náměstí.“ Opravdu jsme se letos na radnici zamýšleli nad tím, že cena vstupenky na Valdštejnky je ve srovnání s velmi bohatým, zajímavým a lákavým programem nízká, a že pro příště bychom měli zdražit. „Ale milá neznámá pisatelko, ta desetikoruna do kasičky od každého by pokryla sotva procento nákladů na opravu náměstí či rekonstrukci koupaliště!“ Obávám se, že doba, kdy se Český národ skládal na výstavbu Zlaté kapličky je dávno pryč, a na Frýdlantsku s něčím podobným zřejmě nemůžeme počítat.

Navrhujete také, aby skupina Vltavín přispěla výtěžkem z benefičního koncertu. Jistě víte, že Vltavín již tradičně mívá na zámku počátkem září svůj koncert, jenž bývá okořeněn účastí některého zajímavého hosta. Zisk ze vstupného „padne“ z valné části právě na úhradu tohoto překvapení „vltavínského večera“ a byla by škoda frýdlantské hudbymilovné diváky o takovýto bonbónek ošidit.

Myslím ale, že právě Vltavínu, respektive jeho jedné polovině v tomto směru nemáme právo cokoli vyčítat. Roman Piroch, frontman kapely, totiž technicky zpracovává Frýdlantský zpravodaj a jeho zisk je zanedbatelný, inkasovaná finanční částka prakticky slouží jen k pokrytí nákladů na výrobu. S každým vydaným číslem Frýdlantského zpravodaje tak právě on daruje městu nemalou hodnotu.

Autorka dopisu ze Schránky důvěry se obává toho, že „příslušný odbor nepovolí rekonstrukci Křížové cesty na Křížovém vrchu, neboť prochází přírodní rezervací“. Já se naopak domnívám, že každá křížová cesta je významnou historickou upomínkou práce našich předků a měla by být chráněna stejně, jako kterákoli lokalita s významnými přírodninami. A tak bych docela uvítal, kdybychom ve Frýdlantě měli naučnou stezku, která by upozorňovala návštěvníky současně na přírodní a historické zajímavosti Křížového vrchu. Byl by to možná unikátní způsob ochrany této lokality a věřím, že proti tomu by nic nenamítal nejen příslušný odbor, ale hlavně ochranáři přírody.

Souhlasím s pisatelkou, že stav frýdlantské zeleně je neuspokojivý. Při svých cestách po jiných městech se vždy rozhlížím po parcích a sleduji stav mobilní zeleně, a někdy trochu závidím nápaditost, s jakou zahradní architekti přistoupili k dekorativnosti zeleně a jejího skloubení s mobiliářem, například v Teplicích či v Semilech. Zase je to „o penězích“.

Jako místostarosta mám frýdlantskou zeleň na starosti snad i proto, že zahradní architektura je mým velkým koníčkem. Poměrně intenzivně komunikujeme s panem Brožíkem, jenž je jakýmsi generálním strážcem frýdlantské zeleně, a plánujeme spolu, kam jeho lidé nastoupí a co pro vzhled města udělají. Ale při každé naší společné debatě mi v hlavě „běží kalkulačka“ a já se neustále strachuji, zda i na to stačí nemalé peníze, jež jsou v městském rozpočtu na tuto kapitolu vyčleněny. Vím dobře, jak by se urychlilo třeba sekání trávy, kdyby mohl Frýdlant zakoupit skoro za půl milionu výkonný sekací traktůrek, jako v některých větších městech.

Jenže jistě to není otázka jen toho, co si může město dovolit. Je to i o tom, čím každý z nás, občanů města, našemu Frýdlantu přispěje a prospěje. A stačilo by málo: nezkracovat si cestu přes trávníky a nevyšlapávat v nich cestičky, neodhazovat odpadky kolem laviček a odnášet je do nejbližších kontejnerů či odpadkových košů, neparkovat mimo komunikace na městské zeleni... A věnovat trochu času a energie občasnému úklidu alespoň tam, kde je nám to nejbližší, tedy v místě bydliště, a nečekat, až to udělá někdo jiný, ovšem za drahé peníze. Zkuste se projít skvostným zámeckým, či městským parkem a s údivem zjistíte, že po některých návštěvnících tu zbydou hromady odpadu koncentrovaného do míst, kde se dobře sedí, takže to není tím, že by jej tam zavál vítr. Je to prostě neomluvitelná lenost a ignorace některých našich spoluobčanů, kteří se nenamáhají prázdnou krabičku od cigaret strčit do kapsy a odhodit ji až na místě tomu určeném. A podobných příkladů známe spousty.

Chceme-li mít pěkné město, musíme pro to něco udělat každý, sama radnice tohle nezvládne! A naopak, pokud nám nevadí ohyzdná městská zákoutí, jež jsou vlastně vizitkou každého z nás, stačí nadávat a stěžovat si na radní a městské úředníky. Ale pokud se nebudeme každý na péči o pořádek ve městě podílet, moc nám to sakrování nepomůže. Žádné město nebude mít nikdy peněz nazbyt a bez pomoci svých občanů zůstane šedivým, nevzhledným, neupraveným a nezajímavým.

V závěru pisatelka pod pseudonymem „M“ kladně hodnotí anketní lístek v posledním čísle Zpravodaje a doufá, že přijdou další. Sama navrhuje, čeho by se dotazy v nich měly týkat. Jistě se dočkáme od autorky anketního lístku statistického vyhodnocení. Ovšem osobně se domnívám, že daleko významnějším zrcadlem frýdlantských názorů je právě Schránka důvěry a to, že čtenáři nečekají na anketu, ale sami aktivně přijdou s nápadem či podněty.

Ale ještě jednu věc bych tu rád naší nepodepsané pisatelce sdělil: Je škoda, že lidé nejsou ochotní jít s kůží na trh, jak píšete, a že se bojí pod své názory podepsat. Slušní lidé si cení názorů druhých, jsou ochotni diskutovat, vyměnit si poznatky a postřehy, protože tak si tříbí informace a získávají rozhled. A to, že někdo hájí opačný názor není ještě důvod k tomu se za to stydět, ta doba je chválabohu dávno pryč. Pokud nikoho nepomlouvám, nejsem-li ve svém projevu sprostý či drzý a zachovávám-li základní pravidla slušnosti, diplomacie a taktu, netřeba se obávat, že mne za to, co řeknu veřejně, bude někdo pronásledovat. Až se tohle naučíme a zbavíme se předsudků z dob minulých, možná si trochu zjednodušíme život a přispějeme k narovnání někdy trochu pokřivených vztahů mezi lidmi. Kéž bychom se toho všichni dočkali.

Frýdlant 15/07/07
MUDr. Miloslav Ferles, místostarosta Města Frýdlant, tel. 482 464 061