ENDEFRRUPLNLSPIT

„Srdce faráře je otevřeno všem,“ říká nový frýdlantský kněz Artur Ściana

Artur Ściana

Začátkem prosince došlo v Římskokatolické farnosti - děkanství Frýdlant k významné události. S farností se rozloučil dosavadní farář Vít Audy, který zamířil na farnost do Klášterce nad Ohří. Odtamtud zase do Frýdlantu přišel kněz R.D. Mgr. Artur Ściana. Tento původem polský duchovní už se veřejnosti představil například při slavnostním rozsvěcení vánočního stromu. Teď máte možnost ho trochu lépe poznat díky rozhovoru, který poskytl Frýdlantskému zpravodaji.

S Vítkem Audym, který působil coby farář ve Frýdlantu a dalších obcích Frýdlantska před vámi, jste se ve svých působištích vystřídali. Z jakého důvodu? Pokud tedy nějaký je.

O našem působišti vždy rozhoduje otec biskup, v našem případě litoměřický Mons. Jan Baxant, protože jsme na území litoměřické diecéze. Nicméně v posledních letech příliš změn v působištích kněží neudělal. Tato vzešla ode mě. Po deseti letech působení v Klášterci nad Ohří, což je poslední farnost ještě spadající pod litoměřickou diecézi, co se týče území, jsem ho požádal, zda bych nemohl být blíž k rodičům. Otec biskup se mým přáním zabýval, oslovil zdejšího faráře Vítka, jak na to nahlíží a když s tím i on souhlasil, mé žádosti vyhověl. Totiž ono to bylo pro nás oboustranně příjemné, protože i otec Vítek se vrátil blíže svému rodišti, k místu, odkud pochází. Takže jsme se ve svých působištích vystřídali.

Pocházíte z Polska, jak jste se dostal v církvi v České republice?

V Jablonci nad Nisou byl kdysi páter Antonín Bratršovský, starší kněz. Ten oslovoval sousední diecéze ze zahraničí - ze Slovenska, Polska, z Německa, zda by někdo z bohoslovců, což jsou studující na teologické fakultě, kteří se připravují na kněžské svěcení, nechtěl přijít sem, do litoměřické diecéze. Protože tady je nedostatek kněží. Byl tenkrát a teď je ještě větší. Myslím, že teď v Praze studuje na kněze za celou naši diecézi jeden bohoslovec. A mezitím bohužel průměrný věk kněží stále roste a také odcházejí na věčnost. A další, kteří by je nahradili, nejsou. No a tenhle kněz z Jablonce tedy navštěvoval okolní diecéze, okolní semináře a žádal biskupy, zda by někdo nechtěl přijít sem. A já jsem si tehdy řekl, že půjdu. Že svět je dnes tak malý, že bydlet v sousední zemi není problém a když nás bylo v semináři 130 a tady jich bylo jen 10, tak je prostě pomoci zapotřebí. Takže jsem žádosti pátera Antonína vyhověl a přišel do České republiky.

Jak to bylo dál?

Vždycky je to tak, že když přichází člověk ze zahraničí, musí se naučit jazyk. Měl jsem jednoho vyučujícího na fakultě v Liberci, jmenoval se Tomáš Matějec, též už je dnes knězem, a on vždy za mnou přicházel na faru v Jablonci nad Nisou, kde jsme probírali češtinu, četli články. Se mnou tam byli i další dva bohoslovci, Milan ze Slovenska a Sebastian z Německa. Milan nevydržel, už je dnes ženatý a má děti, Sebastian pracuje jako duchovní v Regensburgu. Já jsem zůstal tady.

Kam vás cesta z jablonecké farnosti zavedla dál? Do Klášterce nad Ohří?

Ne, tam ještě ne. On totiž kněz po vysvěcení ještě není samostatným farářem, který sám spravuje celou farnost. Nějakou dobu působí ve funkci kaplana, který je jakýmsi pomocníkem některému z farářů. Já jsem působil dva roky v Ústí nad Labem u staršího kněze, který byl farářem. On nesl celou zodpovědnost za farnost, materiální, hmotnou, ale i duchovní a já mu byl ku pomoci a získával jsem drahocenné zkušenosti. Až potom mě otec biskup jmenoval farářem v Klášterci nad Ohří, kde jsem byl déle jak 10 let. Byla to moje první farnost jako faráře. A bude to asi ta, na kterou budu do konce života vzpomínat. Tam jsem zažíval ty první zkušenosti při tom opravdovém rozhodování o celé farnosti.

Jak náročné je mít na starosti celou farnost?

Je to velmi náročné. Ta práce v dnešní době obnáší spoustu různých faktorů, které běžně k tomu kněžskému povolání nepatří. Především starost o církevní majetek. Nikdo z bohoslovců nejde do semináře, aby byl kastelánem, stavařem nebo opravářem. Ani já jsem kvůli tomu nešel studovat na kněze. Ale pak mi byl biskupem svěřený majetek a tak se o něj starám. Každý farář se k tomu musí nějak postavit. Někdo se stará víc, někdo míň, podle možností a osobnosti. Musí se naučit spolupráci s ostatními, městem, úřady, které také rozhodují ve věcech majetku a tak dále. Takže je to náročné. Kněz dělá práci, kterou by běžně jako duchovní dělat neměl, ke které není povolán. Je pro nás náročné všechny ty věci obstarávat a orientovat se. Zákonů, které se nás dotýkají, je dnes takové množství, že je obtížné se v nich orientovat. Přitom my jsme v semináři neměli za šest let ani jeden semestr týkající se stavebnictví nebo účetnictví. No ale realita je pak taková, biskup vás někam pošle a prostě se musíme o svěřenou farnost starat se vším všudy.

Je Vám 40 let, 10 let jste působil v Klášterci nad Ohří, dva roky v Ústí nad Labem a předtím jste absolvoval seminář. Kdy jste se vlastně rozhodl stát se knězem?

K tomu jsem přicházel postupně. To není tak, že se mi zjevila matka boží a řekla: „Arture jdi!“ Tak to nebylo. K tomu rozhodnutí jsem se dostával postupně. Při takovémto rozhodování vždy záleží na tom, v jakém vyrůstáte prostředí, jaké máte kamarády, jaký vzor, jakou autoritu. K tomu začínáte postupně přemýšlet, co budete dělat, na jakou půjdete vysokou školu. Není to ale nikdy rozhodnutí okamžité a člověk řeší některé pochybnosti. Proto je teologická fakulta šestiletá, aby k tomu konečnému rozhodnutí člověk dozrál. Může se stát, že ke konci studia dojde k závěru, že to není náplní jeho života. Já došel k poznání opačnému.

Dnes jste tedy farářem ve Frýdlantu, byť zatím velmi krátce. Kolik tu je celkem farníků?

Farník je každý, kdo bydlí na území farnosti, ale jestli se ptáte, kolik je věřících a kolik jich chodí do kostela, tak to jsou praktikující křesťané. Každou neděli jich na bohoslužbu přijde jiný počet, na což má mimo jiné vliv i počasí. Když je hezky, je jich více, když ošklivo, je jich méně. Nicméně budu jen těžko zjišťovat, kolik skutečně věřících tu máme. To neví nikdo. Kromě křestních matrik, kde jsou záznamy o pokřtěných, neexistují žádné jiné archivy, kde je psáno, že je člověk věřící. A už vůbec žádné takové, kde se píše, že ten a ten z této nebo této farnosti chodí pravidelně do kostela a je praktikujícím věřícím.

Co jako nový farář věřícím nabízíte?

Především udělování svátostí. To znamená všechno, co souvisí s duchovním křesťanským životem od narození až po smrt člověka. Křest, svaté přijímání, chození ke zpovědi. Tedy věci, které pomáhají člověku v tom dnešním velmi rychlém, nervózním světě. Pak nabízím udělování svátosti manželství, nebo pokud by se našel někdo, kdo by chtěl studovat na kněze, nabídnu mu oporou a povzbuzení. Nabízím také pomoc nemocným, chci je navštěvovat, udělovat jim svátost pomazání a také je budu pohřbívat. To jsou hlavní úkoly kněze. Všechno, co souvisí s duchovním životem.

Když k vám přijde někdo s prosbou o konzultaci, o pomoc a není praktikujícím věřícím, předpokládám, že ho neodmítnete.

To záleží. Jestli v tu dobu budu muset jet na pohřeb, řeknu mu: teď nemohu, přijďte prosím později. Ale každý člověk, který přijde na faru a zaklepe, má dveře otevřené. Pokud budu mít možnost, popovídám si s ním. Když to nebude člověk věřící a bude se chtít vyzpovídat bez hlubší znalosti věci, řeknu mu, že se na to musí připravit. V dnešní době, která je taková napínavá, vyhledávají lidé duchovní pomoc. Ale občas je to tak, že potřebují spíše pomoc lékařskou, psychologickou, psychiatrickou. Takové už ze zkušenosti poznám a řeknu jim, že jim bohužel já pomoci nemohu. Na druhou stranu pokud vidím, že ten člověk nese s sebou otevřenost k víře a já mu můžu něco nabídnout z duchovních věcí, tak mu samozřejmě pomůžu. Protože působení duchovního je mezi lidmi. Nemůže se zavřít v kanceláři a sedět u počítače.

Máte vůbec volný čas? A pokud ano, jak ho nejraději trávíte?

Ano, mám volný čas. Kněz musí mít volný čas, jinak by se zbláznil. Zaprvé věcí, které řeší kněz, je opravdu hodně. Jak duchovních, tak materiálních. Stejně ho vytěžují věci duchovní, jako starost o hmotný majetek. A nejsou to věci jednoduché. Proto ten kněz musí mít čas a prostor na to, aby si vyčistil hlavu. Jinak nebude dobře fungovat. Přijde na něj rychle únava, syndrom vyhoření a může se stát, že se třeba nebude usmívat na lidi, nebude jim dobrou duchovní oporou a nebude moci nabízet možná správně ty své kněžské služby. Musí mít prostě čas na to, aby si odpočinul. Já rád poslouchám hudbu. To je jedna z věcí, kterou miluji. Rád zpívám, Bohu díky mi dal Pán hlas a tak se snažím, abych i během bohoslužeb zpíval a bylo vidět a slyšet, že bohoslužba zpívaná je krásnější, než recitovaná. Rád také chodím na kulturní akce a rád jezdím k moři, třeba s rodiči. To jsou krásné okamžiky relaxu. Mám jako každý člověk své věci, díky kterým se odreaguji.

Jak nahlížíte na technický stav farnosti ve Frýdlantě? Máte už vybranou nějakou investici, o které víte, že bude nutná?

Samozřejmě že vidím, že je zapotřebí se o farnost starat. Nechci ale říkat, na co konkrétně se teď zaměřím. Nechci říkat, že tahle dlaždička je křivě, nebo hrbolatá cesta kolem kostela by mohla být rovnější. Vidím to všechno, co je potřeba nějak vylepšit, ale pamatujme, že farnost Frýdlant, děkanství není jen Frýdlant, to jsou i okolní vesničky, kterých není málo. Vnímám, co by mohlo být lepší a budu hledat možnosti, jak lepšího stavu docílit. Spoluprací s místní obcí, samosprávou. To je základní věc, kterou každý kněz rád uvítá. Jestli kostel bude vypadat krásně, budeme z toho mít všichni radost. Jestli bude mít krásné vitráže, budeme z nich mít zase radost všichni. Takže budu pracovat a uvidím, jak to půjde kupředu. Nicméně chci už teď pochválit spolupráci s městem Frýdlant. Když jsem hned v prvních dnech svého působení ve Frýdlantu přišel požádat starostu města o spolupráci, byl jsem potěšený tím, jak je jí nakloněný a jak vstřícný k naší farnosti je.

Město spolupracuje s církví už léta nejen v souvislosti s financováním oprav kostela a okolí, ale i při kulturních akcích. V kostele byly organizovány koncerty ve spolupráci s městem, při velkých akcích probíhaly komentované prohlídky. Budete v tomto duchu ve spolupráci pokračovat?

Určitě budu a opravdu velmi rád. Kulturní akce ve městě, to nejsou akce pana starosty, to nejsou akce nějakého úředníka. Tyto akce mají vést k tomu, aby společnost vytvářela jednu pomyslnou rodinu, když to tak přirovnáme. A pokud se do nich lidé aktivně zapojí, pomáhají, přijdou, je vidět, že rodinu vytvářejí. Pokud tam ale nepřijdou, pokud musí pořád někdo někoho prosit, za někým chodit, říkat přijďte, nebo proč jste nepřišel, tak něco té společnosti schází. A to je prostor pro duchovního, aby lidem v kostele, na bohoslužbách ukazoval, že cesta ke společnému dobru vede i vzájemnou spoluprací, otevřeností. Ne, že máme být kyselí, jeden druhému závidět, koukat si vzájemně do talíře. Ale že máme vycházet a vytvářet vzájemnou rodinu. I já chci do té rodiny patřit. Také tady žiju a chci se cítit jako člen té velké rodiny, které říkáme občané města Frýdlant. Proto se budu velmi rád i na kulturním dění ve městě podílet.

Artur Ściana
11.2.2020 14:33:52 | přečteno 1905x | Martina Petrášková
 

Město Frýdlant

Městský úřad Frýdlant
T. G. Masaryka 37, 464 01  FRÝDLANT

tel.: +420 488 886 111
e-mail: mesto@mu-frydlant.cz
podatelna: podatelna@mu-frydlant.cz
datová schránka: t27bufd

Další kontakty

 
load