ENDEFRRUPLNLSPIT

Rozhovor s vícemistrem ČR v soutěži Timbersports Martinem Roušalem

STS UK CZE SM 2042

Ve Frýdlantu ho můžete potkat v uniformě Městské policie Liberec. Díky své urostlé postavě budí respekt, i když je zastáncem klidného řešení problémů a slušného chování. Řeč je o Martinu Roušalovi, který se ve Frýdlantě narodil a stále zde žije. Jeho jméno není především příznivcům dřevorubeckého sportu rozhodně neznámé. Od roku 2013 se totiž pravidelně umísťuje na předních příčkách Mistrovství České republiky v soutěži STIHL TIMBERSPORTS. Aktuálně je už třetí rok za sebou vícemistrem republiky. Právě jeho i dřevorubecký sport si v rozhovoru, který vznikl pro prosincový Frýdlantský zpravodaj představíme.

Pojďme začít ve vaší kariéře sportovního dřevorubce od začátku. Kdy jste se s Timbersportem potkal poprvé?

Bylo to v roce 2007 při Hejnickém dřevorubci, což je soutěž, kterou pořádá Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant, do které jsem tehdy chodil. Je to tradiční klání mladých adeptů lesnických škol, na něž přijíždějí přední čeští závodníci představovat dřevorubecký sport Timbersport.  A právě během jejich šou, se kterou přijel v tom roce 2007 náš vůbec nejúspěšnější závodník a současný mistr ČR Martin Komárek, jsem si jednu z disciplín sám vyzkoušel. Přihlásil jsem se totiž do divácké soutěže a tu jsem vyhrál. To byla asi ta chvíle, která rozhodla o mém dalším směřování. O tom, čemu budu v příštích letech věnovat téměř veškerý volný čas.

Jak to bylo dál?

Protože mě tenhle sport od začátku nadchl, přihlásil jsem se v roce 2008 na tréninkový kemp v Hlučíně, kde jsem se naučil všechno potřebné, hlavně techniku. V té době jsem byl ještě student, takže jsem neměl peníze na to, abych si koupil vybavení. Nezbývalo mi nic jiného, než si nějaké vybavení půjčit a spíš jsem se věnoval fyzické přípravě tím, že jsem štípal dříví. Byl jsem ale rozhodnutý se stát v tomhle sportu jedním z nejlepších, tak jsem si za tím šel. V roce 2009 jsem si na podzim koupil svoji první tréninkovou sekeru a v roce 2010 už jsem se účastnil prvního mistrovství, na které jsem se nominoval během série závodů po celé České republice.

Takže jste se v tomhle sportu hned od začátku našel. Řekl jste si tenkrát prostě a jednoduše, že tohle je sport pro vás?

Přesně tak. Věděl jsem hned, že je to sport pro mě, protože není pro každého. Je velmi fyzicky náročný a pak je náročný i časově – už jen ta příprava dříví. Pro mě začíná trénink tím, že si vyhlídnu v lese stromy a zjistím kdo je jejich vlastníkem, kdo je revírníkem a to dříví si koupím na stojato, takzvanou samovýrobou. Pak je pokácím, rozřežu rovnou na špalky, které mají 70 cm. Dnes už mám malotraktor, abych si trochu ulehčil práci, ale ještě nedávno jsem nosil třeba 60 kilogramů těžké špalky i několik set metrů na zádech k cestě. Teprve odtamtud jsem je vozil domů a tam rozsekal. Takže ta fyzická příprava už začíná tady. Tím, jak se teď snažím zdokonalovat techniku a zkracovat čas, který potřebuji pro zdolání té které disciplíny, mám ale spotřebu dřeva větší než dřív. Na trénink ho prostě potřebuji víc, víc toho rozsekám. Proto jsem si pořídil vedle malotraktoru ještě lis, kterým si špalky strojně připravím tak, jak potřebuji. Abych měl k dispozici osoustružené dřevo bez kůry, ve které mohou být nečistoty nebo kamínky, které ničí sekery.

Jaké dřevo se vlastně při dřevorubeckém sportu používá?

Sekáme topol, ideální je, aby ten strom měl co nejméně suků. Protože suky jsou tvrdé a naše závodní sekyry nejsou určeny na to, aby sekaly suky. Ostří je vytažené zhruba na 13°, což je velmi tenké a úhel je velký a břit je nabroušen tak, že dokáže oholit lépe než žiletka, kterou má většina lidí doma. Abych mohl zvyšovat intenzitu tréninku, snažím se před důležitými závody jen trénovat, abych se nemusel zdržovat protlačováním dřeva. Takže si vždy dopředu protlačím lisem třeba 300 špalků, zabalím je do průmyslové fólie, aby neztrácely vlhkost, aby dřevo bylo čerstvé, a jsem připraven na trénink.

Jak často před důležitým závodem trénujete?

Snažím se dvakrát, třikrát týdně. Trénink trvá tři až čtyři hodiny a rozsekám během něj zhruba 20 až 25 špalků. Plus další musím v rámci tréninku rozřezat ruční pilou nebo motorovou pilou. Dřevo se pak snažím rozprodat na topení. Jednak se mi trochu vrátí náklady a pak je také toho dřeva škoda.

Kolik má vlastně Timbersport disciplín?

Je to šestiboj, tři disciplíny jsou s pilou – ať už s ruční nebo motorovou a tři disciplíny jsou se sekyrou.

Kterou máte nejraději?

V tuhle chvíli mi nejlíp vychází a tudíž mě i nejvíc baví řezání ruční pilou a sekání špalku mezi nohama, ale to řezání ruční pilou asi pořád ještě vede. Ta pila má asi 2 metry a 13 kilogramů. To je disciplína, kterou je málokdo schopen udělat tak rychle, jako já. Jsem mezi nejlepšími v Evropě a na světě jsem také v desítce nejlepších.

Čím to je?

Dobře natrénovanou technikou, souhrou s pilou, kterou vlastním a její dobrou přípravou. Připravuje mi ji na zakázku člověk v Německu.

A která disciplína je ta, u které si někdy říkáte: no tuhle bych si zrovna dneska odpustil?

To si někdy říkám u řezání standardní motorovou pilou. Sice mě taky baví, ale je to disciplína, která je první a je schopná rozhodnout hned na začátku, jak celý závod dopadne. Protože člověk může mít smůlu a mít třeba ve špalku vrostlý suk, s čímž nepočítá. Navíc je to disciplína, kterou nejsem schopen ovlivnit vybavením. Protože pila, se kterou řežeme, je připravovaná organizátorem. Všechny pily jsou připraveny stejně, na všech je na začátku závodu nový řetěz. Navíc v této disciplíně je to tak, že se z 16 ti závodníků vejde 10 do rozdílu tři čtvrtě vteřiny. Takže ta tři čtvrtě vteřina může být rozdíl deseti míst a jestliže nebudu v této disciplíně do pátého místa, tak v tu chvíli už vím, že je malá pravděpodobnost, že závod vyhraji. Proto je to moje nejméně oblíbená disciplína. Ale pro poslední roky se mi daří na ní trénovat, připravovat se, takže i v téhle disciplíně patřím mezi ty nejlepší.

Můžete třeba tuhle disciplínu popsat? Pro představu čtenářů?

Je to disciplína, ve které rozhoduje rychlost a nasazení závodníka na špalek. Pila je nastartovaná na zemi, na povel se dají ruce na špalek, závodník na povel Go chytne pilu, uřízne jedno kolečko z vrchu, druhé zespodu. Kolečka musí být kompletní, nesmí z nich být odštípnutý kus a závodník se musí vejít do deset centimetrů vyznačené zóny na špalku na dva řezy. Navíc musí vše stihnout v co nejkratším čase. Protože tenhle sport je o tom, kdo bude nejrychlejší při dodržení stanovených pravidel.

Během celého roku objíždíte závody v České republice v rámci kvalifikace na mistrovství republiky, i když vlastně ani nemusíte, protože jste na něj jako vicemistr kvalifikován automaticky. Pak také jezdíte na závody do zahraničí. Liší se ty naše tuzemské nějak od těch v cizině?

Co se týče disciplín, tak ty jsou většinou stejné, pokud tedy nejedu na závody konkurenční jiných dřevorubeckých sportů, než je ten u nás. Organizace závodů je podobná a nevidím nějaký zásadní rozdíl. Spíše tedy jen ten u mě, ve vnímání těch závodů. Protože pokud vyrazím na ty konkurenční dřevorubecké sporty, které běžně netrénuji, tak tam já si jezdím odpočinout, užít si tu atmosféru. Nemusím se tam koncentrovat, mít obavy nebo nervy. Prostě si je jen jezdím užít, potkat se s fajn lidmi. Nicméně tím, že jsem dobrý v disciplínách v Timbersportu, dokážu i tyhle závody vyhrát, když se mi podaří disciplíny, které normálně netrénuju. Ale to je vždycky spíš taková třešinka na dortu. 

Máte čas se během závodů v zahraničí i podívat po okolí? Nebo závod skončí a spěcháte domů?

Většinou se člověk snaží co nejrychleji odjet zpátky, ale nějakou kulturu si nikdy nenecháme ujít. Když jsou závody dvoudenní, vyšetřím si chvilku a podívám se po okolí. Ať už po památkách, třeba letos jsem se byl podívat v Paříži na Vítězný oblouk nebo Eiffelovu věž, nebo na nějaký kopec, když jsou závody ve volné přírodě.

Jste strážníkem městské policie. Hodí se Vám tenhle koníček k něčemu při práci?

Za dobu co dělám Timbersport jsem přibral asi 25 kilogramů a není to jen v tuku, svalstvo váží víc. Tím, že jsem nosil dříví a připravuji si ho, přirozeně posiluji. Takže se mi to hodí při přípravě na zaměstnání, kde musíme být fyzicky zdatní. A vizuálně asi můžu působit větší respekt, vzhledem ke svým tělesným proporcím.  Příprava a štípání dřeva mi nahrazují posilovnu, kam jsem nikdy nechodil. I když v tuhle chvíli mám v plánu zkusit kruhové tréninky kvůli fyzičce pro novou disciplínu ve Stihl Timbersrport, což je Champions Trophy. To je závod, ve kterém jeden závodník udělá čtyři disciplíny v řadě za sebou a má na to časový limit 2 minuty. Abych byl mezi nejlepšími, musím to samozřejmě stihnout pod dvě minuty. Jednou se to dá zvládnout v pohodě, to si myslím, že zvládne skoro každý závodník, který ten sport už dělá delší dobu, ale hned po deseti minutách je další kolo a to už je problém. Je to jako by někdo uběhl půlmaraton a za 10 minut by to měl udělat znovu. Fyzicky je člověk vyčerpaný, celé tělo bolí, takže na to se potřebuji připravit. To je taková moje meta. Posunout svoje možnosti dál, svoji fyzičku, abych byl schopný to udýchat a hlavně abych se nezakyselil.

Dovolte mi závěrem jednu osobnější otázku. Jste ženatý a máte malou dceru. Jak Vás podporuje rodina?

Akceptují to, že nejsem doma. Manželka mi fandí, snaží se dělat všechno pro to, aby mohla s dcerou jezdit na závody se mnou. S malým dítětem je to ale obtížnější, přeci jen nechci, aby bylo celý den při špatném počasí někde venku. Takže když má být hezké počasí, tak se mnou jezdí a fandí. Ale já musím být na závodě o tři hodiny dříve a odjíždím až dlouho po jeho skončení, takže když nejsou podmínky, raději je nechám doma a ony mi fandí z domova.

Martin Roušal
Narodil se v roce 1991 ve Frýdlantu, kde stále žije. Je ženatý, má dceru.

20180915 IMG 6947

S Timbersportem se seznámil už v roce 2007 při show na Hejnickém dřevorubci 2007, kde vyhrál diváckou soutěž v Single Buck. Na popud mistra odborného výcviku své lesnické střední školy pana Sedláčka se seznámil s Martinem Komárkem a domluvil se na přihlášce do základního kempu v Hlučíně. Hned od tohoto svého prvního kempu roku 2008 ukazuje, že v sobě má potenciál dostat se do nejužší české špičky. Jeho premiérová účast na Mistrovství ČR 2010 skončila skvělým devátým místem. V roce 2011 byl osmým nejlepším závodníkem českého mistrovství a členem mezinárodního Rookie Teamu pro mladé talenty na Mistrovství světa v holandském Roermondu. V sezoně 2012 se stal leadrem kvalifikačních závodů, pro pracovní vytížení se vzdal účasti na Euro Challenge 2012. Následně pak při českém mistrovství i kvůli zranění, které si přivodil při úvodní disciplíně Springboard, dokončil finále MČR 2012 "až" na devátém místě. Určitě ale na trénink nezanevřel a tak hned při Mistrovství ČR 2013 bral bronz a nominaci na Mistrovství světa 2013 ve Stuttgartu pro STIHL Stock Saw v české štafetě. V roce 2014 plánoval v domácím prostředí pod Ještědem útok na příčky nejvyšší, nakonec musel být ale rád za obhajobu bronzu. V podzimním Mistrovství ČR pak skončil těsně pod stupni vítězů čtvrtý. V roce 2015 mu vítězství ve Finále CZECH SERIES uniklo o jediný bod, ale na podzim při Mistrovství ČR 2015 za sebou nechal celé startovní pole včetně Martina Komárka a tentokráte o jediný bodík zvítězil. V roce 2016 mu naopak Martin Komárek porážku na MČR oplatil a na Martina Roušala tak zbylo "jen" druhé místo. Stříbrnou příčku pak obsadil i na mistrovstvích ČR v letech 2017 a 2018.

Foto: Stihl Timbersports, Jan Kruták a Onkel Jürgen

Martin Roušal

STS UK CZE SM 2042

STS UK CZE SM 2042

 
IMG 0169

IMG 0169

 
IMG 0746

IMG 0746

 
IMG 9508

IMG 9508

 
IMG 9831

IMG 9831

 
20180915 IMG 6947

20180915 IMG 6947

 
 
18.12.2018 8:26:16 | přečteno 1045x | Martina Petrášková
 

Město Frýdlant

Městský úřad Frýdlant
T. G. Masaryka 37, 464 01  FRÝDLANT

tel.: +420 488 886 111
e-mail: mesto@mu-frydlant.cz
podatelna: podatelna@mu-frydlant.cz
datová schránka: t27bufd

Další kontakty

 
load