MĚSTO FRÝDLANT

Senioři jsou na táboře rozděleni do čtyř týmů, rozlišených barvou. „Máme tu modrý, žlutý, červený a zelený tým. Kdo bude v jakém rozhodlo hlasování, takže senioři ze všech tří měst jsou různě namixováni a mají tak možnost dobře poznat i dosud sobě neznámé účastníky tábora,“ vysvětluje hlavní vedoucí tábora a zároveň ředitel Komunitního střediska Kontakt Liberec Michael Dufek. Každé ráno se v 9 hodin týmy sejdou ve společenské místnosti a tam se dozvědí plán na celý den. „Ráno vždy začínáme nějakou scénkou. Protože letošní táborová hra má název Lovci pokladů, je jasné, čeho se scénky týkají. Pokaždé se v ní objevují lovci pokladů, které představujeme my, táboroví vedoucí a od středy také vždy jeden živel. Dnes to byl oheň,“ vysvětluje starosta Frýdlantu Dan Ramzer. V následujících dnech se pak představí i další živly a sice vítr, Země a voda. Táboroví vedoucí coby lovci pokladů mají lehce zapamatovatelná jména: Jelito, Kopyto, Platíto a Letíto. Při nástupu večer pak celý den a šikovnost jednotlivých týmů vyhodnocují.

Během středy 11. července 2018, ve které museli táborníci krotit živel oheň, došlo jak na fyzickou aktivitu, tak na procvičení mozku. „Dopoledne musely týmy zdolat štafetový závod, ve kterém byl slalom, přeskok překážek, shazování kelímků vodou za pomoci proudnice a také shazování kelímků šiškou. To vše na čas. Odpoledne pak přišla na řadu soutěž v tom, kterému týmu se podaří jednou krbovou sirkou zapálit co nejvíce svíček a připraveny byly i hlavolamy se sirkami,“ popisuje Michael Dufek. Ostatně procvičovat tělo i hlavu účastníků tábora se snaží vedoucí po celý týden. Samozřejmě jsou však aktivity přizpůsobené věku táborníků, na jejich kondici pak dohlíží zdravotní dozor.

Přestože účastníky tábora jsou senioři od šedesáti let výše, někteří jsou na letním táboře vůbec poprvé. Jiní se pak přiznají, že jako děti tábory neměli rádi, ale teď si je užívají. Jako třeba Jiřina Šebestová z Liberce. „Jako dítě jsem byla na táboře dvakrát, ale jen z donucení. Byla jsem na nich vždy vystresovaná, vystrašená, spousta věcí jsem nechtěla dělat, nechtěla jsem jíst. Teď si ale tábor užívám. Jídlo je výborné, aktivity perfektní, vedoucí jsou akční a hodní. Navíc už spoustu věcí můžeme. Dáme si v klidu kávu nebo i cigaretku, užíváme si každou chvíli,“ říká. Stejně tak si organizaci a prostředí pochvaluje její kamarádka Jana Křepelková z Liberce. „Jsem naprosto spokojená. Užíváme si tábora a přitom máme i volnost. Nikdo neřeší večerku ani se neboduje úklid na pokojích, i když se na nich snažíme udržovat pořádek. Tábor se mi líbí, i to, jak jsme soutěživí. Pomalu víc, než děti. Pokud můžu mluvit za sebe, tak si tenhle svůj věk užívám. Připadá mi, že jsem začala teprve v důchodu žít. Chodím na výlety, cvičit, dělám jógu, jezdím na tábor,“ dodává.

Hana Šoltová z Frýdlantu pak přidává, že vlastně díky aktivitám, které se jí nabízejí, vůbec nemá čas. „Nedávno jsem byla na pobytu ve Dvoře Králové s frýdlantskými turisty, teď jsem na táboře a jak se vrátím, jedu do Rakouska. Děti se mě už ptají, kdy budu doma a užiji si vnoučat a pravnoučete,“ směje se. Také ona si aktivity všeho druhu na táboře užívá. Zabrat jí dávají jen paměťové úkoly. „Máme si například zapamatovat, co každý z našeho týmu má rád, jakou barvu, jídlo a tak dále. To je pro mě téměř nadlidský úkol. Já si sice pamatuji, co bylo před desetiletími, ale tohle v hlavě neudržím. Ale budu to trénovat,“ dodává s úsměvem.

Tábor má pro své účastníky mnoho přínosů. „Senioři si na něm oživí vzpomínky z dětství, trochu si hrají. A hlavně nejsou sami. Jsou ve společnosti, navazují nová přátelství, tráví týden aktivně a zábavně. Pro nás je největší odměnou, když vidíme, jak se baví a jak jsou spokojení a družní,“ vysvětluje Michael Dufek.

Ve čtvrtek čeká táborníky celodenní výlet. „Trochu bojujeme s počasím, ale přestože předpověď není ideální, ničeho se nebojíme. Během dne se schováme například ve sklárně, protože sklo k Harrachovu patří a byl by hřích se na prohlídku sklárny nepodívat,“ nastiňuje závěrem program na následující den Dan Ramzer. Víc už ale prozradit nechce.