Zemřel oceňovaný válečný veterán z 2. světové války Alexander Hron
Ve věku 91 let zemřel v úterý 21. června 2016 uznávaný a oceňovaný veterán z druhé světové války a občan Frýdlantu, npor. Alexander Hron. Na Frýdlantsko přišel v roce 1948 a od té doby se stalo jeho domovem. Jeho rodina žila nejdříve v Raspenavě, později se přestěhovala do Frýdlantu. Alexander Hron se během druhé světové války účastnil například Karpatsko-Dukelské operace a za osobní statečnost získal během svého života řadu ocenění. Do poslední chvíle byl také činný v Československé obci legionářské.
Alexander Hron se narodil v roce 1924 na Volyni, v Rovenské oblasti. Do armády narukoval v devatenácti letech, v březnu roku 1944. „Tenkrát k nám přišla armáda generála Ludvíka Svobody. Na Volyni udělali vojenský štáb a verbovali Čechy, kteří tam žili. Zájem byl veliký, protože naši dědové přišli na Ukrajinu z Čech a vlastenectví nám velelo pomoci. Všichni jsme chtěli osvobodit Prahu. Nakonec nás šlo s generálem Svobodou dobrých 6 nebo 7 tisíc. Někteří další hoši se přidali k ruské armádě, ale těch bylo podstatně méně,“ vzpomínal u příležitosti 70. výročí konce druhé světové války loni v květnu.
Po nezbytném absolvování poddůstojnické školy pokračoval spolu s dalšími ve výcviku. Do války se zapojil coby průzkumník 1. brigády, třetího praporu, průzkumní roty. „Můj úkol byl chodit na průzkumy, přivádět takzvané „živé jazyky“, zkoumat, co kde mají Němci postavené a jak jsou rozmístěni,“ vyprávěl. V 1. brigádě prožil první válečné dny u Krosna, v září roku 1944. Postupně postupoval přes Machnówku až k Dukelskému průsmyku. „To byly těžké boje a ztráty na životech byly obrovské. A nejhorší byla Dukla. Postupovalo se tam a zpět, kolem vojáků lítaly části lidských těl. V potůčku, který tam byl, tekla místo vody krev. A když se do toho všeho připojily ještě sovětské raketomety zvané Kaťuše, bylo to už opravdové peklo. Kámen hořel na kameni, tisíce padlých tam byly. Nepřál bych to, co jsme si museli prožít, ani nejhoršímu nepříteli,“ hledal při popisu Alexander Hron jen těžko slova.
Jeho účast v Karpatsko – Dukelské operaci ukončilo na přelomu let 1944 a 1945 těžké zranění levé poloviny pánve a břicha. Z bojiště putoval nejprve do Lvova na Ukrajině a poté do Prahy, do invalidovny v Chuchli.
Po vyléčení byl ještě jako voják přidělen k posádce do Žatce. Po demobilizaci pak odešel za svými rodiči, kteří přijeli z Volyně osídlovat pohraničí, na Frýdlantsko. „Přijeli v roce 1947 a bydleli v Raspenavě. Tam jsem za nimi o rok později přijel. No a když jsem se později oženil s Marií Štanclovou, odešli jsem bydlet do Frýdlantu,“ končil loni v květnu vyprávění. Se svou ženou vychoval dvě dcery.
Poslední rozloučení s Alexanderem Hronem proběhne v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Raspenavě v sobotu 25. června 2016 v 11.00 hodin. Po smutečním rozloučení bude uložen do rodinného hrobu na tamním hřbitově.
