Peklo na gymnáziu
V naší třídě, tercii, se zrodil nápad uspořádat Mikuláše. Jelikož jsme dosti živelná třída, ihned se ujal a přípravy začaly.
Nebyli jsme si jisti, zdali nám to profesorský sbor dovolí, ale jelikož jsou naši kantoři nadmíru chápaví, nebylo co řešit. Otázkou však zůstávaly kostýmy, a tak jsme nejprve museli vytvořit soupis počtu čertů a andělů. Je samozřejmě jasné, že andělů bylo daleko méně - tomu koneckonců odpovídá i počet hodných dětí na našem gymnáziu. Od každého jsme též vybrali malou částku, za kterou jsme nakoupili sladkosti a nezapomněli jsme ani na uhlí a brambory.
Už v půl osmé začaly ve třídě přípravy. Převlékli jsme se, namalovali, natřeli uhlím a krátce po osmé, za řinčení řetězů, vyrazili.
Nejprve jsme navštívili primu, která měla hodinu fyziky s panem profesorem Marmangem. Čerti, jak bývá jejich zvykem, udělali ve třídě trochu nepořádek a Mikuláš se zeptal dětí, zda byl pan profesor celý rok hodný. Jakmile se nám dostalo záporné odpovědi, vyžadovali jsme po něm básničku. Nakonec jsme ji z něj i několika žáků vymámili, odnesli jsme jednoho neposlušného studenta a pokračovali dál.
Co je nadmíru zajímavé, že žádná třída nepochválila svého vyučujícího. Že by žádný z nich nebyl po celý rok hodný? To nás samozřejmě velice překvapilo.
I v ostatních třídách se nám podařilo donutit zarecitovat či zazpívat několik dětí, ba dokonce jsme pod pohrůžkou přinutili ke zpěvu i pana profesora Thelena.
Mikuláše jsme si velice užili, i když se oslava neobešla bez několika přišlápnutých ocasů a roztržených sukní. Pro příští rok počítáme s tím, že si na gymnáziu Mikuláše zase zopakujeme. A to se vším všudy!
Luisa Pavlíková
generální sekretářka Svazu čertů a andělů
